V hlučném světě, kde si lidé tak často staví zdi, vytvářejí škatulky a určují, kdo je hoden přijetí a kdo už stojí na okraji, zaznívají Ježíšova slova jako tichá, ale radikální revoluce. Když říká: „Milosrdenství chci, a ne oběť,“ nepromlouvá pouze k tehdejším farizeům, ale mluví přímo do hloubi našich vlastních srdcí. Ukazuje nám Božské Srdce, které nezná hranice, selekci ani výběrová řízení na lásku. Je to Srdce, které bije pro každého člověka bez výjimky, a právě v jeho bezbřehé otevřenosti spočívá jeho největší tajemství a síla.
Když se podíváme na Ježíšův život, vidíme, že jeho přítomnost neustále narušovala lidská očekávání o tom, co je „správné“ a „čisté“. Vyhledával celníky, stoloval s hříšníky, dotýkal se malomocných a mluvil s těmi, kterými ostatní opovrhovali. Proč to dělal? Protože Božské Srdce se neřídí lidskou logikou zásluh. Ježíš nepřišel jako soudce, který odškrtává seznam našich chyb, ale jako lékař, kterého přitahuje lidská rána, slabost a osamělost. Tam, kde lidé viděli důvod k vyloučení, viděl On prostor pro projev bezpodmínečné lásky.
Toto vědomí nás naplňuje obrovskou úlevou, ale zároveň v sobě nese hlubokou výzvu. Úleva pramení z poznání, že před Ním nemusíme nic předstírat. Nemusíme si Jeho lásku zasloužit, nemusíme být dokonalí, abychom směli vstoupit do Jeho blízkosti. Jeho Srdce je otevřeným domovem pro každého z nás, zvláště ve chvílích, kdy sami sebou pohrdáme nebo kdy máme pocit, že jsme selhali. On nás nevylučuje, ani když se sami cítíme vyloučení z lidské společnosti nebo ze společenství církve.
Zároveň nás však toto otevřené Srdce zve k proměně. Nemůžeme upřímně uctívat Srdce, které nikoho nevylučuje, a přitom sami ve svých životech lidi vylučovat, odsuzovat nebo ignorovat. Kristovo Srdce nás učí dívat se na druhé Jeho očima. Nutí nás ptát se, kdo jsou ti „mýtní a hříšníci“ v našem moderním světě - lidé na okraji, lidé s jinými názory, lidé, kteří nás zraňují nebo nám jednoduše nesedí. Láska Božského Srdce nás pohání k tomu, abychom i my bořili zdi ve svých rodinách, na pracovištích a v komunitách a nahrazovali je mosty milosrdenství.
Nechat se proměnit touto láskou znamená dovolit Ježíši, aby rozšířil naše vlastní, často tak úzké a ustrašené srdce. Znamená to pochopit, že milosrdenství není slabost, ale ta nejvyšší forma odvahy. Když se v tomto měsíci červnu noříme do tajemství Božského Srdce, učme se odpočívat v jeho bezpečí a zároveň čerpat sílu k tomu, abychom se stávali jeho živou ozvěnou. Aby každý, koho potkáme, mohl skrze naši laskavost, pochopení a přijetí zahlédnout Srdce, ve kterém je místo úplně pro každého.
Závěrečná modlitba: Pane Ježíši, děkujeme Ti, že Tvé Srdce je otevřené pro každého z nás a že nikoho z nás neodmítáš. Prosíme Tě, přetvoř naše srdce podle srdce svého, abychom se dokázali dívat na druhé s láskou a pochopením. Zbav nás sklonů k odsuzování a vylučování a nauč nás prokazovat milosrdenství všem, které nám posíláš do cesty. Amen.